Black Tot Last Consignment – Up Spirits!

Jestli můžeme něco nazvat rumovým pohřbem, tak je to právě ukončení denní dávky rumu pro britské námořnictvo. Tato nemilá událost se datuje na 31. 7. 1970, a tento den je známý jako tzv. Black Tot day. Jak se však říká „na všem špatném je i něco dobrého”, tak i my si dnes můžeme říci, že i díky tomuto nešťastnému rozhodnutí britské koruny můžeme dnes ochutnat jedinečný Black Tot Last Consignment rum.

Jak už tomu u rumů často bývá, i za Black Tot Last Consignmentem stojí velice zajímavý příběh. Tentokrát to není příběh palírny, ale lidské zapálenosti majitele obchodu The Whisky Exchange (TWE) – Sukhindera Singha. A Cesty rumu, který je opravdu z posledních zásob britského námořnictva, až do lahví, a který si lze dnes zakoupit.

Britský vatting system
Britský vatting system

Britské námořnictvo od nějakého 18. století disponovalo jednou z největších zásob třtinového destilátu na světě. Námořnický rum byl uložen v několika přístavech na ostrovech spojeného království v tzv. vatting systemu – propojení několika asi 15 000 litrových dřevěných nádob, kde byl rum po odebrání opět doplněn z produkce palíren z Britských kolonií. Já si tento sklad představuji jako jakýsi solera systém, ve kterém kolují složky opravdu starého (i sto let) a mladšího destilátu. Rum britského námořnictva nebyl tedy vždy naprosto identický, ale měnil se lehce v čase podle aktuálně dostupné směsi ve skladu. V červenci 1970 byl tedy vyhlášen Black Tot day a zbývající rum umístěn do kameninových nádob (demižonů) o objemu jednoho imperial galonu, což je asi 4,5 litru. A s takto uloženým kusem rumové historie se začalo všelijak obchodovat.   

V tuto chvíli přichází na scénu pan Singh, kterému byl jeden takový demižon nabídnut od bývalého „Navy officera“, řekněme námořníka vyššího hodnostního stupně. Sukhinder si koupí nebyl jistý, tak pátral po informacích a zjistil, že britský námořnický rum byl opravdu do takovýchto flakónů uložen, a tak jej zakoupil. V té době se asi tyto skvosty začaly rozprodávat, protože mu záhy kamarád nabídl dalších pět kusů, a díky svému obchodu se k němu dostalo dalších pár kousků. Najednou disponoval 12 demižony, což už mu přišlo jako dostatečné množství na to, aby jeden otevřel a destilát ochutnal.

Rumem, jež se ukrýval v jen minimálně označeném demižonu, byl unesen, byl skvělý. Týden jej zkoušel den co den, aby se ujistil, že jej smysly nešálí. Ihned kontaktoval „Majesty of Navy“ (úřad pro královské námořnictvo) a žádal odkoupení všech dostupných demižonů. Bohužel se dozvěděl, že v roce 1994 se všechny flakony, jež měla vláda na skladě, prodaly. Dostal však neuvěřitelně cennou informaci, že majoritu z nich zakoupil jeden člověk jako investici a „bezpečné“ uložení firemních prostředků. Tato společnost však v roce 2007 zkrachovala. Sukhinder nelenil, okamžitě kontaktoval likvidátory, ti mu však oznámili, že zbývajících 3000 kameninových demižonů včera prodali.

Štěstí v neštěstí bylo, že se potkaly dva subjekty s ryze obchodním záměrem, likvidátoři prodat co nejdráž a Sukhinder s neskonalou touhou vše koupit. Nabídl jim opravdu zajímavou částku za zbylé demižony. Pánové tedy nakonec rozhodli předchozí obchod anulovat a prodat flakony majiteli TWE. Podrobná kontrola všech zakoupených demižonů odhalila, že všechny nebyly stejné, měli lehce odlišné značeni (dokonce i datum na nich bylo v rozmezí několika let). I rum v nich byl odlišný, některé byly dokonce naplněné v roce 1930, z čehož usuzuji, že velice pravděpodobně (dokonce bych řekl, že s jistotou) obsahovaly složky i z 19. století.

Vězte, že bych v předchozích odstavcích mohl napsat mnoho řádků o britských námořních rumech nebo jejich historii, tomu jsem se však cíleně vyhnul, přišel mi zajímavější příběh tajemných kameninových demižonů a majitele TWE. Ten měl v roce 1991 na své prodejně pouze jednotky rumů v nabídce, ale zkušenost s tou pravou námořní směsí radikálně změnila jeho pohled na tento melasový destilát. Finální produkt – Black Tot Last Consignment rum vznikl poměrně jednoduchou cestou, smícháním obsahu z demižonů, jež Sukhinder posbíral. Na trh se pak tento exkluzivní rum v exkluzivním balení dostal za cenu 600 liber za láhev (asi 20 000 kč). Tak se na něj pojďme podívat, osobně se strašně těším, až ochutnám kousek rumové historie.

Black Tot Last Consignment ve sklenici

Barva je opravdu tmavá, ale né úplně „jen“ tmavá, má krvavě rudé odlesky, jako šťáva z čerstvě rozkrojeného granátového jablka. Slzy jsou překvapivě rychlé, alespoň ta první vlna, jež steče na hladinu ihned, druhá vlna je pomalá, mapy však na skleničce netvoří. 

Vůně mě nutí se zamyslet, co to vlastně piju, není vůbec alkoholová, je výrazně karamelová, řekl bych, že ten karamel ve vůni je až přepálený. Cítím opravdu staré dřevo, nechci říci zatuchlé, ale něco jako když na chalupě, kam přijedete po zimě, roztopíte v krbu. Dále nacházím lehce citrusovou kyselost a máslové bonbony.

Up Spirits! Jde se ochutnávat. Chuť je opravdu unikátní, cítím, jak mi chuťové pohárky hlásí „pozor něco se děje“. Tohle je kombinace všeho, co si umím představit, jemnosti, komplexnosti a zároveň ostrosti. Opravdu jsem nečekal takhle příjemnou medovou sladkost, doprovázenou tabákovými a zemitými tóny, které po chvilce přechází do svěžesti eukalyptu a lékořice. Avšak stále zde vystrkuje růžky kyselost, hořkost a sladová chuť.

Závěr je dlouhý, není nijak nepříjemný ani štiplavý, užívám si ještě několik minut chuť Black Totu. Na jazyku a v hrdle cítím kakao nebo snad čokoládu a poměrně dominantní kyselost jako balzamikový ocet (aceto balsamico). Dokonce mi přijde, jako bych právě dokouřil cigaretu.   

Co říci na závěr? Nevím, jestli se dá vůbec něco sumarizujícího napsat. Asi velice nudně řeknu jen, že tohle se musí zažít, ani moc nevím, k čemu to chuťově přirovnat. V senzorickém vnímání popisuji velice komplikované, až bych řekl šílené vjemy, ale to je čistě tím, že tento rum je prostě neuvěřitelně rozmanitý. I když se dá najít několik super námořnických rumů, tak všem prostě něco oproti Black Tot Last Consignmentu chybí. Mé nadšení a radost z tohoto rumu umím přirovnat pouze k tomu, když jsem poprvé ochutnal Hampden Overproof nebo Plantation Extreme No3. Long Pond 22YO

Moje hodnocení Black Tot Last Consignment:

98/100

Příběh Black Tot Last Consignmentu přímo od Sukhindera Singha:

Video je zároveň zdroj pro tento článek

Write a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: