Caroni Employees Ganesh “Buju” Ramgobie 1998

Nikdy jsem se nijak zvlášť netajil svým lehce vyhraněným názorem na rumy Caroni. Moje chuťové pohárky v kombinaci s mojí peněženkou mi prostě našeptávají, že tohle není ta cesta, kterou bych měl jít. Jednoduše řečeno, dobré Caroni je sakra drahé a ty dva vzorky, které jsem měl zatím možnost ochutnat, mě ani moc neoslovovaly, však o jednom se lze dočíst i v předchozí recenzi. Je to však bez pochyby rumová legenda, kterou je nutno akceptovat, a jak už to bývá u takovýchto velikánů, někdo je miluje a někdo nenávidí. Čím víc nad tím přemýšlím, tak přicházím na to, že u Caroni je asi největší aspekt „intolerance“ právě a pouze ta vysoká cena. Nebo možná lehce kontroverzní příběh odkupu sudů nezávislými plniči v čele s Luca Garganem (Velier).

Nedávno se mi však do ruky, díky francouzskému příteli, dostal vzorek Caroni Ganesh „Buju“ Ramgobie. Je to 22 let starý těžký rum, který zrál od roku 1998 do 2008 přímo v Trinidadu, poté do roku 2019 v Britské Guyaně. V roce 2019 se totiž Luca Gargano s dalšími 26 Caroni odborníky vydal mezi sudy do skladů DDL a vybrali směs sedmi sudů, která byla umístěna do tanku a poté v roce 2020 nalahvována jako třetí vydání „zaměstnanecké“ série Velier. Jak se můžeme dočíst na láhvi, z těchto 7 sudů vzniklo pouze 1295 lahví, je to dáno andělskou daní, která byla větší než 80%. Samozřejmě se dočteme i alkoholovou sílu, musím říct, že 67% je už teda slušná porce a jsem zvědavý, jak se s tímto poperu, respektive jak moc to bude znát v tak starém rumu.

Caroni Ganesh „Buju“ Ramgobie ve sklenici

Pokud se podívám na barvu, u které předpokládám, že není nijak modifikovaná, tak mi zaplesá srdce, je krásně světle hnědá, taková plná a matná. Slzy tu v podstatě neexistují, protočím Caroni ve sklenici a stěnu pokryje film nefiltrovaného destilátu s viditelnými částečky. Po chvilce se ale pár kapiček objeví a vytvoří neskutečně pomalé nohavice, no nohavice, spíše jen trenýrky, protože slzy v podstatě stojí na místě. Opravdu unikátní.

Ve vůni jsem ztracen, já tam prostě cítím kombinaci všech typů destilátů z cukrové třtiny, teda kromě těch lehkých španělských rumů. Co bych dokázal pojmenovat jsou pomeranče, anýz, mentol, vanilka a máslové bonbóny (toffee). Pak cítím něco jako spálené dřevo.

Chuť mi otevírá klasické vzpomínky na Caroni, tyhle rumy jsou prostě specifické. Jsou hutné až olejové, tenhle zaměstnanec je ještě poměrně umírněný a jen lehce medicinální nebo chemický (gumový). Z klasických senzorických chutí u mě dominuje kůže, slad a tabákový list. Samozřejmě dřevitost a kořenitost. Přestože tohle není můj šálek kávy, tak musím uznat nezaměnitelnost a jedinečnost Caroni, minimálně mezi melasovými rumy. V žádném případě bych neřekl, že tenhle destilát má 67%, tipoval bych tak o 10% méně.

Paradox je, že závěr mi přijde zprvu nevýrazný a krátký, cítím hlavně struhadlo na jazyku. Po chvíli však lehce měním názor, jakousi chuť stále cítím, ale nedokáži identifikovat nic zajímavého.

Co říci na závěr, Caroni je prostě Caroni, je své, jedinečné a cenově i chuťově vyhraněné. Ganesh „Buju“ Ramgobie zaměstnanec se pohybuje někde kolem 15 tisíc korun za 0,7l láhev a to není vůbec málo. Jsem rád, že jsem jej vyzkoušel, myslím, že je to sběratelsky a investičně skvělý rum, svou fanouškovskou základnu má, a určitě ne malou. Já bych si jej na pití určitě nekoupil, ledaže by stál desetinu ceny, což by zas byla svatokrádež. Nutno však říci, že můj názor na Caroni se začal měnit a tenhle konkrétní rum má na tom lví podíl, je to nejen pitelný, ale hlavně unikátní degustátorský zážitek.  

Moje hodnocení Caroni Ganesh „Buju“ Ramgobie:

81/100

Write a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: