Ve stopách rumu – Guyana

Významných zemí, ze kterých pochází náš milovaný destilát, je celá řada. Jistě bychom mezi ně mohli zařadit právě i Guyanu. Ta si prošla velmi zajímavým vývojem a v jistém slova smyslu můžeme být rádi, že se zde rum ještě vyrábí. A nejen to. Máme totiž jedinečnou možnost ochutnat destiláty produkované v historických a dnes již unikátních dřevěných destilačních zařízeních. V tomto článku se tedy na Guyanu podíváme blíže a představíme si ji nejen jako zemi Commonwealthu, ale také jako zemi rumu.

Guyana, nebo také oficiálně Guyanská kooperativní republika, v minulosti pak Britská Guyana, je země ležící na severovýchodě Jižní Ameriky. Její území bylo původně osídleno kmeny Aravaků a Karibů, přičemž název guiana bychom mohli přeložit jako „země vody“. Je jedinou anglicky mluvící zemí Jižní Ameriky, stejně jako jedinou zemí Commonwealthu na tomto kontinentu. Jejími sousedy jsou Brazílie, Surinam (původně Nizozemská Guyana) a Venezuela, přičemž hlavním městem je Georgetown. Aby nebylo názvosloví jednoduché, existuje ještě Francouzská Guyana, ta je však dále na východ a nás v tomto článku zajímá pouze původní britská kolonie.

Guyana map

Povrch této země je z části určen Guyanskou vysočinou, plochými tabulovými horami i silně rozčleněnými hřbety. Našli bychom zde písčité plochy, bažiny i savanu. Nejdůležitější řekou je zde Essequibo, dlouhá 970 km. Jedním z nejkrásnějších pohledů, který by se nám v Guyaně naskytl, by byl jistě pohled na vodopád Kaieteur (viz úvodní fotka). Ten dosahuje výšky 226 metrů a nachází se v západní části země. Flora a fauna jsou podobně zajímavé, jako terén. Zemi zdobí mangrovy, kokosové palmy, přehršel rozličných stromů a skutečnou chloubou jsou pak deštné lesy, pokrývající tři čtvrtiny plochy země. Rozličných živočichů je zde taktéž nepřeberné množství, byť bychom většinu z nich, až na ptáky či hmyz, jen tak jednoduše nespatřili. Jsou to například tapíři, jaguáři, opice či jeleni a srny. Zaujmout také mohou lenochodi, mravenečníci, nebo kapybary. Z nebezpečnějších pak můžeme zmínit kajmany, anakondy a žraloky.

Pobřeží Guyany spatřil Kryštof Kolumbus již roku 1498 a zanedlouho se zde začali usazovat Španělé. Ti však neměli o zdejší zemi až takoví zájem a skutečné osídlení Evropany pak započali Holanďané ke konci 16. století. Ti sem také postupně přiváželi otroky, kteří by zde pěstovali cukrovou třtinu. O tuto zemi se v různých etapách praly tři národy – Británie, Španělsko i Holandsko, přičemž získat postupně celé území se podařilo prvnímu zmíněnému a tak vznikla v půlce 19. století Britská Guyana. Otroci byly toho času již převážně osvobozeni, odešli z plantáží a sami začali zakládat vlastní osady. Plantážníci pak nacházeli náhradu za pracovní sílu např. v Indech, kteří jim na základě smluv sloužili. Ti mohli získat svobodu a jako takoví taktéž zakládali další osady podél pobřeží.

V následujících obdobích se toho událo spoustu, v krátkosti můžeme zmínit kupř. nálezy zlata, spory o území s Venezuelou, zavedení nové ústavy a následné politické potíže. Od roku 1966, kdy Guyana získala nezávislost, je její ekonomická síla stavěna na přírodních zdrojích, například nedotčených deštných lesích, plantážích cukrové třtiny, rýžových polích a zásobách zlata. Významné jsou i nálezy ropy z roku 2015.

Vzhledem ke koloniální povaze se v této zemi mísí kultury všech tří výše zmíněných národů. Největší stopu zde však zanechala Británie díky své nadvládě. Důležitou součástí kulturního dědictví jsou i domorodí obyvatelé, kteří jsou stále součástí společnosti. Mísí se zde matriarchálně založené afro-guyanské rodiny s patriarchálními jihoasijskými rodinami. Guyanská kuchyně je podobně různorodá, jako obyvatelé a v sobě spojuje prvky jihoasijské, jihoamerické i čínské kuchyně a hojně jsou tak využívány chilli papričky a čerstvé tropické ovoce a zelenina. Tradičním pokrmem je například pepperpot, tj. dušené maso s bramborami, pálivými papričkami a omáčkou cassareep z manioku. Komukoliv odvážnému, kdo by si chtěl pochutnat, je však doporučeno zajistit si dostatečnou zásobu chladného piva a zdejšího rumu.

Země vody, země rumu

Jak je patrné z výše uvedeného, geografie, historie i kultura této země jsou bezesporu zajímavé. Rum, který je zde produkován, je pak svého druhu unikátem. Svého času se zde na Guyaně vyrábělo více rumu, než kupříkladu na Jamajce. Jeho význam byl skutečně nebývalý a není tak náhodou, že guyanský rum byl zhruba po 200 let základním prvkem blendu britského námořnického rumu.

karanambu ranch

Z původních zhruba 200 palíren bychom zde v sedmdesátých letech našli pouze tři (Diamond, Enmore a Uitvlugt) a dnes již jenom jednu. Štěstí je, že při uzavírání jednotlivých palíren přešlo jejich destilační vybavení do vlastnictví jiných výrobců. Díky tomu dnes společnost Demerara Distillers Limited, která zajišťuje výrobu veškerého rumu na Guyaně, vlastní již naprosto ojedinělá destilační zařízení. Z bývalé plantáže Versailles Estate je to kotlíkové zařízení Single Wooden Pot Still, z usedlosti Port Mourant kotlíkové zařízení Double Wooden Pot Still a z usedlosti Enmore pak kolonové zařízení Wooden Coffey Still. Zajímavý není pouze jejich věk (zmíněná kotlíková zařízení mají přes 250, kolonové pak přes 140 let), nýbrž i fakt, že jsou dřevěná, neboť právě to je také jeden z faktorů přispívajících k charakteru zdejších destilátů. Dřevo ze stromu anglicky zvaného greenheart, který je původně právě z Guyany a Surinamu, je neskutečně pevné a není náchylné k rozkladu ve vlhkých podmínkách. Volba tohoto materiálu oproti drahému kovu tedy dávala naprostý smysl.

A jaký zdejší rum stojí za to ochutnat? Produkce DDL je široká, zmínit nicméně můžeme především rumy pod značkou El Dorado a také pár dalších možností, které nám nabízí nezávislé lahvování. Někdo v něm spatřuje město ze zlata, rumoví nadšenci si však pod pojmem El Dorado vybaví skvělý rum. Běžné spotřebitele zaujme El Dorado 12, 15 a 21. Který z nich je nejlepší nechám na vašem posouzení, pravdou však je, že jsou kvalitními destiláty za výborné peníze. Zkušenější nadšence jistě zaujme exkluzivní El Dorado 25, nebo série rumů pocházejících z jednotlivých destilačních zařízení – El Dorado Enmore, Port Mourant a Versailles. Pouze zde dodám, že je většina rumů El Dorado doslazena. I to je jeden z důvodů, proč zde vypíchneme další možnost, jak ochutnat zdejší výborné destiláty, ovšem v nezměněné podobě.

Tou možností jsou rozličná nezávislá lahvování. Kupříkladu můžeme nalézt kotlíkové S.B.S Guyana 2003, staré 17 let. Tento rum vyzkoušený nemáme, za nezávislé lahvování a sérii S.B.S. se však můžeme zaručit a pokud vás neodradí cenovka, jistě bude stát za vyzkoušení. Další možností je například anglické nezávislé plnění Kill Devil, které nabízí Guyanský rum 15, 17 i 18letý. Za zmínku stojí i Plantation Guyana 2008 z minulého roku. Zde bychom však opět našli přidaný cukr.

Pokud by ani výše uvedené možnosti nezaujaly vaše chuťové pohárky, nezoufejte. Destilát z Guyany bychom nenašli pouze v námořnickém rumu dávno vypitém, ale i v jeho současných reinkarnacích. Stále totiž zůstává tradiční a nedílnou součástí každého námořnického blendu. Zde můžeme upozornit na známý rum Pusser’s. Tato značka se snaží svůj blend přiblížit tomu, který naposledy dostali námořníci 31. července 1970. K zakoupení je kupř. Pusser’s Blue Label, Gundpowder Proof, nebo 15letý. Dalším zástupcem námořnických rumů je pak značka Black Tot. Jejich rum Black Tot Finest Caribbean se ihned stal oblíbeným rumem námořnického typu a jeho bratr Black Tot Last Consignment si zde v recenzi odnesl nad míru dobré hodnocení.

Write a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d bloggers like this: